| Koncem roku 2015 byl nedaleko Prahy na katastru obce Tursko nalezen poklad. Nálezci předáno a později zaměstnanci muzea bylo dohledáno více než 130 kusů předmětů vyrobených z bronzu, mědi a zlata. Jejich stáří datujeme na počátek druhého tisíciletí před naším letopočtem do kultury únětické starší doby bronzové (2 200 – 1 600 př. n. l.). Z celého pokladu vyniká šest měděných slitků jakožto nejstarší doklad této surovinové formy v Čechách. A dále tři zdobené bronzové dýky s plnou litou rukojetí uložené v plechových pochvách, jejichž analogii můžeme hledat pouze v téměř sto let starém nálezu depotu dýk z pražských Kozích hřbetů. Zároveň se jedná se o jeden z nejtěžších depotů (28,6 kg) starší doby bronzové v Čechách. Jeho další zajímavostí je, že jde teprve o třetí depot, kde byly prokazatelně zastoupeny předměty z drahých slitin. Naprosto unikátní je i přítomnost celkem šesti zdobených plechových terčů, což představuje téměř dvojnásobný počet oproti jiným, v současnosti známým depotům ze stejného období. I další předměty, zastoupené v početných sériích, nesou znaky výjimečnosti. Za zmínku nepochybně stojí, že turský depot obsahuje největší sérii oválných náramků s příčně žebrovanými konci a ve středních Čechách i největší sérii nákrčníků s očky. V depotu je zastoupen i zdobený jazykovitě prolamovaný plech, který je teprve třetím exemplářem nalezeným na území Čech.
Všechny tyto skutečnosti, společně s faktem, že k objevům takovéhoto rozsahu a zejména významu dochází zřídkakdy, nás vedly k myšlence a posléze inciativě k natočení dokumentu o jeho nálezu a restaurování. Naším cílem byla i myšlenka srozumitelnou formou veřejnosti osvětlit, co se děje s nálezem či pokladem, než se oficiálně stane součástí muzejní výstavy, dlouhodobé expozice nebo je uložen v klimaticky sledovaném depozitáři. Tento, veřejnosti nepříliš známý příběh, je v dokumentu popsán v chronologicky navazujících krocích, a je zřejmé, že edukativní význam takto pojatého výkladu je značný. Divák se podrobně seznámí s jednotlivými úkony vedoucí k záchraně nálezu. Je seznámen s rentgenografií, s různými metodami čištění předmětů, jejich odsolováním, finální stabilizací, sušení a následným uložením v depozitáři.
Domníváme se, že takto zpracovaný dokument lze velmi dobře využít i z hlediska propagace práce Archeologického oddělení a Oddělení konzervace sbírek našeho muzea.
Nadále vzhledem ke shodě a souhře mnoha okolností, které realizaci natáčení umožnily, včetně té nejdůležitější – objevení a předání samotného pokladu, a zároveň našemu přesvědčení, že jde o úspěšný projekt, jsme se rozhodli výsledné dílo přihlásit do soutěže Gloria Musaealis za rok 2017 do kategorie Muzejní počin. |