Seminář Akcese a deakcese muzejních sbírek

20. června 2014, Praha

Akcese a deakcese muzejních sbírek a otázky související s touto činností budou předmětem připravovaného pracovního semináře.

Seminář, který pořádají Židovské muzeum v Praze a Muzeologická komise Asociace muzeí a galerií České republiky, se uskuteční 20. června 2014 v prostorách Oddělení pro vzdělávání a kulturu ŽMP, Maiselova 15, Praha 1.

Plánovaný program:
9.30 − 10.00 hod. ‒ prezence, uvítání a organizační pokyny
10.00 − 12.40 hod. ‒ seminář
12.40 − 13.00 hod. ‒ závěrečná diskuze
13.00 − 14.00 hod. ‒ přestávka na oběd
14.00 − 15.15 komentovaná prohlídka výstavy Příběh pokračuje: Přírůstky ve sbírkách Židovského muzea v Praze 1994−2014.

Otázka tvorby sbírky (co, z jakého území a proč to vlastně sbíráme) je dnes zásadním bodem existence každého muzea v ČR, které aspiruje alespoň na elementární dodržení obvyklého profesního standardu. Přesto jen málo muzeí u nás má skutečně propracovanou sbírkotvornou koncepci (akviziční strategii), či interně definovaný standard, jak má akviziční (i deakviziční) proces probíhat. Stále je u nás mnoho muzeí, které své sbírky budují živelně, mnohdy s dětinským poukazem na absenci finančních prostředků na pořízení přírůstků nebo neexistenci odborného (kurátorského) zázemí, a akviziční strategie buď nemají vůbec, nebo jde o dokola opisované teze, které mohou mít původ někdy i v období mezi válkami.

Zákon 122/2000 Sb., a s ním související vyhlášky, stanovil základní postup při akvizičním a deakvizičním procesu, tvorba sbírky je však zároveň významným tématem muzejní teorie, v mezinárodním měřítku se přístupy k zakonzervování (neměnnosti) sbírkové „muzejní podstaty“ značně liší, proto bude zajímavé na základě konkrétních příspěvků různé postoje či přístupy k akviziční a deakviziční činnosti konfrontovat.

Sbírkové fondy mnohých našich muzeí byly významně ovlivněny porevolučními restitucemi, a tyto instituce se s rozpadem některých svých stěžejních částí sbírek musely vyrovnat, mnohdy nákupem na volném trhu, při jehož využívání se však do popředí dostávají otázky studia provenience nabízených předmětů a provenienčního výzkumu, či tržních cen nabízených potencionálních sbírkových předmětů. Financování akvizic představuje pro řadu především menších muzeí problém, který možná lze do určité míry nahradit aktivní spoluprací s muzeu nejbližší komunitou vlastních (místních), kteří „své“ muzeum mnohdy až překvapivě rádi podpoří darem, nebo dokonce i sbírkou. Chceme prezentovat úspěšné příklady z praxe, které mohou ostatní kolegy motivovat.

Zajímavé by byly jistě i statistiky, jak se zvyšuje či snižuje částka, kterou ročně česká muzea utratí za akvizice, či jak se do akviziční činnosti muzeí promítá program ISO již řadu let administrovaný MK ČR a přímo určený k podpoře sbírkových akvizic muzeí a galerií. Z nutností evidovat nové přírůstky do sbírek jako svým způsobem finanční majetek se do popředí dostává také otázka oceňování skutečné hodnoty nových akvizic (např. darů), což je mimořádně specifická součást činnosti kurátorů sbírek, která předpokládá znalost základních nástrojů pro ověřování aktuální hodnoty sbírek na veřejném trhu. Podobný problém představuje stanovování skutečné hodnoty sbírkových předmětů např. pro účely jejich pojištění nebo pro adekvátní nabídky vlastníkům, např. při předkládání akvizic sbírkotvorným komisím a poradním sborům.

Přihlásit k účasti se lze u Kláry Kinzlerové na adrese klara.kinzlerova@jewishmuseum.cz nebo telefonicky na tel. +420 222 749 266.

Účastnický poplatek ve výši 150 Kč se hradí na místě v hotovosti.

Zpět